pondělí 30. října 2017

Jak a jaký vybrat kulatý jídelní stůl? Přinášíme 4 tipy

Vybíráte jídelní stůl a váháte, zda sáhnout po klasickém obdélníku, čtverci nebo legendárním kulatém stolu? Pokud máte dostatečně velkou jídelnu nebo kuchyň a nemusíte šetřit každý centimetr, kulatý jídelní stůl pro vás bude to pravé ořechové. Nebo bukové či dubové. Záleží, jaká kresba a barva dřeva ladí s vaším interiérem.

Kulatý stůl jako symbol rovnosti

Kulaté stoly mají jedinečné kouzlo. Působí velmi svátečně a jsou symbolem rovnosti a kompromisu, o čemž by Artuš mohl vyprávět. Nikdo nesedí v čele a všichni jsou si rovni. Proto jsou oblíbené v jednacích síních vlády i zasedacích místnostech velkých korporací. Svátečně prostřený kulatý jídelní stůl navíc vypadá famózně. Všichni mají stejně daleko do středu, a tak si zvládne salát a kapra každý přidat sám.

Jak vybrat kulatý jídelní stůl?

Stejně jako u hranatých stolů, je i u kulatých stolů potřeba počítat. Platí tu pravidlo, že ke stolu o průměru 100 cm posadíte pohodlně tři jedlíky. Pro další dva je potřeba připočítat dalších 25 cm. Pokud větší počet strávníků nehostíte pravidelně, pořiďte si rozkládací kulatý masivní stůl. Během pár vteřin ze stolu pro tři uděláte stůl pro pět a víc lidí. Záleží na velikosti přídavné desky.

Váháte, jaký rozměr rozkládacího kulatého stolu pořídit? Poraďte se s rodinnou firmou Rott design, která takové stoly nejen vyrábí, ale každý den se u nich také schází. A tak nejlépe ví, jaké rozměry budou pro vaši početnou rodinu ideální.

4 tipy na rozkládací jídelní stoly

Jaké kulaté rozkládací jídelní stoly budou slušet vaší jídelně?

Jídelní kulatý stůl Dora

Centrální noha kulatého jídelního stolu Dora působí velmi elegantním dojmem.

Jídelní kulatý stůl Elli

Elli a Dora jsou jak dvojčata a přeci je každý stůl jiný. Kulatý stůl Elli působí svěže a lehce i přes to, že jeho konstrukce je velmi bytelná.

Jídelní kulatý stůl Ida

Masivní centrální noha kulatého stolu Ida sluší zejména moderněji laděným jídelnám a kuchyním.

Jídelní kulatý stůl Panama

Do tradičních a klasických jídelen a kuchyní se zase hodí kulatý jídelní stůl Panama.


Všechny uvedené kulaté jídelní stoly je možné během pár vteřin rozložit a posadit k nim všechny příbuzné a přátele. Užijte si Vánoce pohromadě a nadělte si s předstihem kulatý rozkládací jídelní stůl od Rott design.

Náš tip: WoodArt Collection

úterý 26. září 2017

Jak na moření dřeva?

Jak na moření dřeva?

Dřevo patří mezi nejkouzelnější přírodní materiály. Když je nové, pyšní se nenapodobitelnou vůní a dokonalou čistotou. S postupujícím časem mírně ztrácí na své kráse, ale zase pomalu získává na své hodnotě. Chcete dopřát nový kabátek skříni na chatě, kredenci, kterou vyráběl dědeček, masivnímu stolu, který se u vás dědí z generace na generaci, nebo jste nově zbrousili dřevěnou podlahu? Ideálním řešením je moření. Co vše moření dokáže? Jaké mořidlo pořídit? A proč byste měli vůbec dřevo mořidlem napustit?



Moření je malé kouzlení

Při moření je dřevo napouštěno roztokem. Obvykle dojde ke změně barvy, tedy ke ztmavnutí, které je doprovázeno výrazným vyniknutí krásy dřeva a jeho struktury. Mořidlo se totiž – na rozdíl třeba od laku – do dřeva vsakuje, zvýrazňuje jeho texturu a zakrývá případné nedostatky. S jeho pomocí se dokáže i obyčejné smrkové dřevo proměnit napohled v exotický materiál.

Ochrana dřeva

Mořidlo umí dřevo ochránit před škůdci a chorobami, které by je jinak nenávratně poškodili. Je účinným bojovníkem s červotočem, s houbami, s plísněmi a dalším nebezpečím, které dřevu hrozí.

Jak se mořilo dříve?

Přemýšleli jste někdy o tom, jak si s podobnými neduhy poradili naši předkové? Novodobá chemická mořidla samozřejmě neměli k dispozici. Řešení ale bylo poměrně snadné – stačilo se vydat k řezníkovi a do kbelíku nabrat trochu dobytčí krve. Dřevěné trámy se s ní prý napouštěly. Prvotním cílem v tomto případě nebylo vylepšit vzhled dřeva, šlo především o zajištění jeho ochrany. Používalo se také čpavkové mořidlo.

Jaké mořidlo je to nejlepší?

Od volské krve jsme pokročili o pořádný kus dále. Ve specializovaných obchodech najdete celou řadu laků, lazur, nátěrů i mořidel na dřevo. Podle čeho z nich vybrat? U mořidel se můžete orientovat podle základního dělení rozpustitelnosti barevných pigmentů. Ty se rozpouštějí například v lihu nebo ve vodě, z čehož jsou odvozeny dva nejčastější druhy mořidel.

Lihová mořidla

Jak název napovídá, barevné pigmenty těchto mořidel jsou rozpustné v lihu. Tato mořidla jsou nejrozšířenější, což odpovídá jejich nabídce na trhu. Při doporučeném dávkování vystačí jeden litr mořidla na 8 až 10 metrů čtverečních. Nátěr pak schne zhruba 4 hodiny – tento údaj se může mírně lišit dle výrobce. Při aplikaci myslete na to, že povrch dřeva musí být suchý, abyste se vyhnuli nežádoucím skvrnám.  Nevýhodou lihových mořidel je, že u citlivých jedinců může dýchání výparů způsobit bolesti hlavy.

Vodou ředitelná mořidla

Jejich barevné pigmenty se rozpouštějí ve vodě. V nabídce jsou v suché formě v sáčku. Lihová mořidla můžete okamžitě použít, vodou ředitelná je nutné připravit dle návodu – rozpustit barevné pigmenty ve vodě. Jedná se o méně rozšířený typ mořidel a při jejich použití počítejte asi s dvojnásobnou dobou schnutí nátěru oproti mořidlům lihovým.

Další kritéria výběru

Typ mořidla je důležitým měřítkem, neopomínejte ani další klíčové parametry, které ovlivní výslednou kvalitu moření a také jeho celkovou finanční náročnost. Důležité je, jak velkou plochu dřeva daným mořidlem ošetříte a kolik ho budete celkem potřebovat. Pokud budete natírat poličku nebo stůl z masívu, případný rozdíl nemusí být tak znatelný, u moření podlahy už se ale jistě projeví. Pokud vás tlačí čas, pečlivě prostudujte, jak dlouho mořidlo schne. U několikrát opakovaného moření můžete ušetřit pořádnou řádku hodin. Samozřejmostí musí být i ujištění, že vámi vybrané mořidlo je vhodné pro daný typ dřeva.

A jak správně namořit dřevo?

Aby byl výsledek stoprocentní, věnujte dostatek času náležité přípravě. Ta může být ve výsledku i delší než samotná aplikace. Je ale důležitým základem pro vaši finální spokojenost. Co vás tedy všechno čeká a nemine?

Odstranění staré vrstvy laku a příprava dřeva

Chystáte se mořit staré dveře, které jsou pokryté vrstvou barvy? Ta musí před mořením pryč. Dolů ji dostanete mechanickým zbroušením, použít můžete vibrační brusku nebo horkovzdušnou pistoli. Řešením může být i odstraňovač starých nátěrů, který se nanese na povrch ošetřované plochy. Nátěr následně změkne a jednoduše jej můžete seškrábat.

Bělení dřeva

Zůstaly na povrchu nevzhledné skvrny? Je lak příliš hluboko zapuštěný do dřeva? Pak je zkuste vybělit. Používají se k tomu speciální louhy, dobře poslouží i horký ocet, který je navíc ekologickou variantou bělení.

Broušení a oprava dřeva

Pro úpravu nesrovnalostí je ideální zbroušení dřeva. Pokud jsou rýhy opravdu velké, přichází chvíle pro kytování. Po zbroušení je dřevěný povrch hladký a vynikne opět jeho kresba. Čím jemnější je broušení, tím hladší je pak povrch. Doporučujeme postupovat ve třech krocích: hrubé broušení, střední broušení a jemné broušení. Jemný brusný prach poté pečlivě odstraňte suchým kartáčem.

Samotné moření

Pečlivě prostudujte návod výrobce. Při práci s lihovým mořidlem se pro jistotu vybavte rouškou, vyhnete se nepříjemnému bolení hlavy. Před započetím moření vyzkoušejte přípravek na méně viditelném kousku dřeva. Poznáte, jak mořidlo reaguje a jak intenzivně změní barvu dřeva. Moření provádějte velice rychle. Nátěr se musí roztírat do ztracena. Myslete na to, že dřevo mořidlo nasává rozdílným způsobem – staré a vysušené více než nové. Pokud má být výsledný odstín více znatelný, přidejte několik dalších vrstev nátěru.

Případné skvrny odstraňte co nejdříve, dokud je mořidlo ještě vlhké. Stačí je obrousit a poté znovu přetřít. Mořidlo nanášejte ve směru vláken dřeva, tekutina tak pronikne do každého póru dřeva. Pokud jste mořidla nanesli příliš, vysajte ho po několika málo minutách utěrkou nebo houbou – opět postupujte ve směru dřeva.

Mohlo by vás zajímat:
Zařiďte si krásný interiér, vsaďte na bukové dřevo
Vylaďte si interiér pomocí ořechového dřeva
Dubové dřevo je tvrdé a velmi trvanlivé

pondělí 27. února 2017

Jak pečovat a obnovit povrchovou úpravu masivního stolu?

Jídelní stůl je jedním z nejdůležitějších prvků každé kuchyně nebo jídelny. Existuje spousta různých druhů jídelních stolů, k těm nejoblíbenějším patří stoly z kvalitního masivního dřeva, které sice nejsou nejlevnější, mají ale spoustu předností, díky nimž se jejich koupě vyplatí.

Dřevěné masivní stoly mají oproti ostatním mnohem delší životnost a při správné péči si zachovají všechny své vlastnosti i kvalitu. Je ale třeba se o ně správně starat, a to i s ohledem na to, jaký konkrétní typ povrchové úpravy byl pro výrobu stolu použit. Pojďme se podívat podrobněji, jak se má správně pečovat o lakované, voskované a olejované dřevěné masivní stoly.

Masivní stoly s lakovaným povrchem

Lakované masivní stoly jsou velmi oblíbené a s tímto způsobem povrchové úpravy se můžeme setkat nejčastěji. Pro běžné setření prachu ze stolu stačí použít obyčejný suchý hadřík, při důkladnějším čištění použijte vlhký hadřík spolu s vhodným čisticím prostředkem – může jít i o některé zředěné prostředky na mytí nádobí, nejlepší volbou jsou ale speciální prostředky určené na lakovaný nábytek (bez dezinfekční složky, která by povrchovou úpravu mohla poškodit). Poté stůl důkladně vysušte. Po vysušení lze použít jemnou leštěnku na nábytek s lakovaným povrchem. Pokud si s volbou vhodného prostředku nebudete vědět rady, doporučujeme poradit se s prodejcem, případně výrobcem stolu.

Zatímco čištění lakovaných stolů je snadné, oprava takového stolu už tak jednoduchou záležitostí není. Jedná-li se o menší poškození, použijte retušovač škrábanců, u výraznějších rýh je obvykle třeba vyplnit je vhodným voskem/tmelem. U větších poškození už bývá nutné dané místo celé přebrousit a znovu nalakovat. Pokud s touto činností nemáte zkušenosti, obraťte se raději na zkušené specialisty.

Masivní stoly s voskovaným povrchem

Ani u voskovaných stolů není jejich údržba nijak složitá. V případě menšího znečištění použijte lehce navlhčený bavlněný hadřík, poté stůl vytřete do sucha. Určitě ale nikdy nepoužívejte utěrky z mikrovlákna, které by mohly povrch stolu poškodit, stejně tak se k čištění voskovaného stolu nesmějí používat žádné agresivní čisticí prostředky (kyseliny, přípravky s louhem apod.). Pro intenzivnější údržbu lze použít směs vody a mýdlového prostředku (100:1). Opět stačí pouze nanést tento roztok v tenké vrstvě měkkým bavlněným hadrem a ihned po nanesení vytřít do sucha.

Jednoduchá je i oprava menších škrábanců, stačí je pouze vyčistit brusnou houbičkou a převoskovat – předtím se ale doporučuje odstranit zbytky původních vrstev vosku, aby na stole nevznikly skvrny. Celá vrstva vosku by se jinak měla obnovovat jednou za rok až tři roky, podle toho, jak vysoká je intenzita používání stolu. Co se týká samotného nanášení vosku, používá se k němu měkký hadřík, pěnová guma nebo štětec, po 24 hodinách, kdy vosk vnikne do struktury dřeva, pak můžete stůl znovu přeleštit.

Masivní stoly s olejovaným povrchem

Péče o olejované masivní stoly už je trochu náročnější, je třeba se o ně pravidelně starat. Pro odstranění prachu stačí kvalitní prachovka (např. z bavlny nebo lnu), na rozlitou tekutinu použijte papírovou či textilní utěrku, tak abyste tekutinu po povrchu zbytečně nerozmazávali a pak povrch setřete důkladně vyždímaným hadříkem a vytřete dosucha. Pokud dojde k většímu znečištění stolu, je potřeba jej vyčistit co nejdříve a nenechat nečistotu zaschnout. V tomto případě je možné použít velmi slabou mýdlovou vodou. V žádném případě se nesmí použít čistící pasty, kaše, prášky a jiné látky schopné poškrabat plochu.

Povrch olejovaných stolů byste měli pravidelně kontrolovat a pokud bude potřeba, ošetřit jej novým nánosem oleje. Prostředky pro péči o tyto masivní stoly vybírejte pečlivě, ideální je použít ošetřovací sadu doporučenou přímo výrobcem daného nábytku.

Na co si dát u masivních stolů pozor?

U masivních stolů je třeba hlídat vlhkost vzduchu v místnosti. Tento druh nábytku potřebuje prostředí s vlhkostí vzduchu optimálně od 40 do 60 %, v příliš suchém prostředí totiž dochází k jeho vysušování a smršťování. Pokud na masivní dřevěný stůl položíte vlhké předměty, mohou na jeho povrchu zanechat stopy a dřevo do sebe absorbuje vlhkost. Při extrémních výkyvech teploty pak dokonce může docházet i k ohýbání nebo praskání dřevěných desek stolu (ideální teplota v místnosti je kolem 20°C.). Tyto neduhy lze ovlivnit právě povrchovou úpravou. Dobrou volbou jsou masivní stoly z průběžně lepené spárovky, která zabraňuje kroucení a zajišťuje maximální pevnost.
                                                                                              

úterý 31. ledna 2017

3 tipy na luxusní jídelní stoly z ořechového dřeva

Jídelní stoly z ořechového dřeva patří k těm vůbec nejlepším. Mezi záplavou velkého množství stolů, není snadné vybrat ten správný. Když však sáhnete po ořechu, chybu neuděláte. Splňuje totiž veškeré vzhledové i kvalitativní požadavky, které můžete na dominantní jídelní stůl do moderní kuchyně či jídelny mít.

Proč je ořechové dřevo na jídelní stůl tak vhodné?

Listnatý strom, správně se nazývající Ořešák vlašský z čeledi ořešákovitých dorůstá až 45 metrů výšky. Toto rychle rostoucí dřevo je kromě produkce plodů (ořechů) a okrasné funkce také skvělou zásobárnou kvalitního materiálu pro výrobu nábytku. Dřevo z něj je velmi cenné, zejména pokud se jedná o starší stromy.

Unikátní je především jeho kresba. Každý jednotlivý kus je originál. Zatímco běl je zbarvena šedobíle s občasnými žlutými skvrnami na okrajích, jádro hraje všemi možnými barvami. Na jeho odstín má největší vliv půda, ve které roste. Většinou má tmavohnědou barvu s jasným černým oddělením od běli.

Ořechové dřevo je hodně tvrdé, vyniká tak vysokou trvanlivostí, která je srovnatelná a často i lepší než u dřeva dubového. I přes jeho tvrdost se ořech dobře zpracovává a ohýbá. Již po dlouhá staletí (od 17. století) má nálepku cenného materiálu. V minulosti se z něj vyráběly dřevěné čluny, pažby mysliveckých pušek, obložení v honosných interiérech, palubní desky luxusních automobilů a v neposlední řadě i kvalitní a luxusní nábytek.

Masivní stoly z ořechového dřeva od společnosti Rott design

Výrobou jídelních stolů z takto kvalitního materiálu se zabývá česká rodinná firma Rott design. V její nabídce naleznete masivní jídelní stoly s rozkládacím systémem. Kromě kvality, kterou zabezpečuje už jen sám používaný materiál, se pyšní i vizuální stránkou. Ořechové dřevo na výrobu většiny produktů společnosti Rott design se dováží ze Severní Ameriky, a to ve své přírodní barvě. Alternativu tvoří řada WoodArt, která používá i evropský ořech. Výše zmiňované dřevo pochází z plně obnovitelných zdrojů a o jeho kvalitě svědčí také certifikát PEFC, jímž disponuje.

Masivní jídelní stůl Antigua

Základem tohoto jídelního stolu z ořechového dřeva s původem v Severní Americe je deska s menšími luby, které jsou mírně zapuštěny pod desku stolu. Ta je napojena na nožní mosty. Systém rozkládání je důmyslně ukrytý, ve složeném stavu není vůbec poznat, že se jedná o rozkládací stůl.
Samotné rozkládání je poté velmi snadné a to i díky kvalitnímu výsuvnému systému. Pokud si vyberete stůl větších rozměrů, v jeho nohách budou pro jednodušší manipulaci zafrézovaná kolečka. Nohy stolu totiž při rozkládání odjíždění společně s rozkládacími deskami.





Masivní jídelní stůl Beatrice Smart

Jídelní stoly Beatrice Smart navazují na řadu Antigua, k níž se přidávají vlastnosti další úspěšné série – Bea. Nožní most, známý z výše uvedené řady, je opět decentně schovaný pod deskou stolu, při složeném stavu je tak deska celistvá bez jediného přerušení textury. Větší rozměry stolu opět disponují kolečky.





Kolekce WoodArt

Kolekce WoodArt je jedinou, na kterou se používá i evropský ořech. Již hotové surové desky si zde máte možnost nechat upravit dle libosti, a to včetně možnosti přimontování nástavných desek. Pokud se vám více líbí ořech ze Severní Ameriky, i z něj lze tyto modely stolů zkonstruovat.



Evropský ořech:




Severoamerický ořech:



úterý 27. prosince 2016

Zařiďte si krásný interiér, vsaďte na bukové dřevo

Zařizujete si nové bydlení nebo rekonstruujete to stávající? Hledáte perfektní nové vybavení? Pokud vaše volba padla na masivní dřevo, vydali jste se jistě správnou cestou. Dřevo je součástí lidských domovů již stovky let a žádné moderní materiály ho nikdy zcela nenahradí. Tento přírodní materiál skýtá nepřeberné množství možností pro výrobu stolů, židlí, ale i ostatního nábytku a propůjčuje jim své skvělé vlastnosti, mezi které patří například odolnost a dlouhá životnost.

Jakou dřevinu ale zvolit?
Záleží na tom, kam budete nábytek umisťovat, zdali chcete pořádnou kvalitu, dlouhou životnost nebo třeba výhodnou cenu. Kvalitu, dlouhou životnost a dostupnou cenu vám nabídne například bukové dřevo.


Obecně o bukových stromech

Buk je rod opadavých stromů čeledi bukovitých, s původním rozšířením v mírném pásu Evropy, Asie a Severní Ameriky.

Listy tohoto stromu jsou celokrajné nebo velmi mělce zubaté, eliptické. Květy jsou malé, jednopohlavní, samičí rostou po dvou, samčí ve svazečcích. Objevují se na jaře velmi brzy po vypučení nových listů. Kůra stromu je hladká světle šedého zbarvení. Plody (bukvice) jsou trojboké nažky ukryté v ostnité číšce často po dvou. Jádra obsahují velké množství taninu, ten je příčinou silně hořké chuti. Zasyrova jsou dokonce lehce jedovaté.

Bukové stromy se obyčejně dožívají 250300 let. Mimořádně může exemplář dosáhnout věku až 500 let a více.

Historie a využití bukového dřeva

Buk byl již od doby železné důležitou součástí dřevařského průmyslu. Využíval se nejen ve stavebnictví, ale také v kuchyni. Bukové plody se totiž dají pražit a následně použít do pečiva a moučníků. Vyrábět se z nich dá například i kuchyňský olej.

Největší předností buku je ale využití v nábytkářství a při výrobě kuchyňského náčiní a nádob – a to hlavně díky jeho pevnosti a tvrdosti. Bukové dřevo se po ohřátí párou velice dobře ohýbá, a proto je velmi oblíbené při výrobě ohýbaného nábytku (např. židle). Jeho barva je světlehnědá až narůžovělá, pařením však získá tmavší, pro dub charakteristickou barvu (načervenale bronzovohnědou barvu). S oblibou se využívá také na výrobu parket, železničních pražců a podobně. Je velmi výhřevné. Dříve se suchou destilací bukového dřeva vyráběl methanol (dřevný líh) a bylo i materiálem pro výrobu dřevoplynu.

Řada kultivarů se vysazuje v parcích jako okrasné stromy, nebo masově pro dřevo.

Specifikace

Bukové dřevo je poměrně těžké a tvrdé, přesto se dobře a čistě obrábí. Nemá barevně odlišené jádro, jeho vyzrálé dřevo i běl jsou světle růžové (narůžověle hnědé). Z důvodu lepší ohebnosti se napařuje, což mu může lehce ztmavit odstín. Je rovnovláknité, se širokými dřeňovými paprsky, a má jemnou pravidelnou texturu. Bukové dřeviny krásně doplní jakýkoliv interiér, dají se bělit či mořit do palety barevných odstínů dle požadavků zákazníka. V poslední době se stává stále žádanějším provedením „jádrový buk“, kde vyniknout větší barevné rozdíly mezi jednotlivými částmi.

Naše dřevo má certifikát PEFC

Všechny námi použité dřeviny nakupujeme u kvalitních německých a italských dodavatelů. Dřevo má certifikát PEFC. Stromy samotné pocházejí z nejrůznějších koutů Evropy a samozřejmě i z České republiky.




pátek 2. prosince 2016

Vylaďte si interiér pomocí ořechového dřeva

Dřevo je součástí našich domovů již od nepaměti. A žádné moderní materiály ho nemohou úplně nahradit. Snad každý má doma nějaký dřevěný dekor.

Dnes se podíváme na úžasný ořech.

Mohutný listnatý strom se správně nazývá ořešák královský, resp. ořešák vlašský. Patří do čeledi ořešákovitých a jeho vzrůst dosahuje i výšky 45 metrů. Jedná se o jeden z nejčastěji pěstovaných stromů na světě. Má mnoho využití jako okrasný strom nebo medonosná rostlina. Pěstuje se i pro své plody vlašské ořechy. Zároveň se jedná o kvalitní a poměrně rychle rostoucí dřevo, které se řadí do skupiny sladkých dřev. Lze ho rozeznat podle originální kresby, kde běl (světlá vnější část kmene) má šedobílou barvu, někdy s jasně žlutými skvrnami na okraji a jádro je většinou tmavohnědé s jasným černým oddělením od běli.


Kde se s ořešákem můžete setkat?

Domovina tohoto stromu je nejspíš Balkán a Přední a Centrální Asie. Zde roste až na úbočí Himalájí. Rozšiřovat se do dalších částí světa začal již ve starověku. Za doby římské říše se dostal do severní a západní Evropy a v 17. století doputoval až do Ameriky. Velkými producenty ořechů jsou Francie, Řecko, Bulharsko a Rumunsko v Evropě, Kalifornie v Severní Americe a Chile v Jižní Americe. Toto je však jiná odrůda ořechu, která má tmavší dřevo. Proto výrobci rozlišují evropský a americký ořech.

Evropský ořech


Americký ořech 


Ořech je skvělý pro své výjimečné vlastnosti

Ořechové dřevo se velmi cenní, zejména starší stromy jsou v oblibě dýháren. Je to proto, že jeho kresba je tak speciální. Každý kus je dokonalý originál. Běl se pyšní šedobílou barvou. Někdy se na okrajích vyskytují jasné žluté skvrny. Barva jádra se mění podle půdy. Většinou má tmavohnědou barvu s jasným černým oddělením od běli. Také barva ohraničení závisí na půdě. Čerstvé dřevo obsahuje hodně tříslovin. Je hodně tvrdé a vyniká vysokou trvanlivostí, která dokonce může být lepší než u dubového dřeva. Velmi dobře se s ním pracuje, dá se obrábět, soustružit, a také řezat na pláty. Výborně se ohýbá. Právě proto se v minulosti ořech hojně využíval k výrobě malých člunků na zámořské plachetnice.


Možnosti využití ořechového dřeva

Ořechové dřevo je krásné ale i drahé. Už od 17. století se používá na výrobu luxusního nábytku, pažeb cenných mysliveckých pušek, na pistolové střenky, na palubní desky luxusních automobilů, vybavení interiérů bank, kanceláří a drahých obchodů. Používají ho i řezbáři a sochaři. Své místo má i při výrobě špičkových uměleckých předmětů, např. přívěsky a šperky. Hodí se i na soustružené výrobky (ořechové mísy, dózy, svícny, apod.). Ve velké oblibě ho mají výrobci vysoce dekorativních ořechových dýh, které se mohou použít na polepování laťovek na výrobu nábytku, konstrukčních překližek a dřevotřískových desek dveří, obložek, podlahových panelů, vlysů, krycích lišt a mnoho jiného. Na tuto výrobu se obvykle volí odolné a atraktivní dřevo z ořecháčů, které rostou v hornatých oblastech Přední a Centrální Asie. Dřevo ořechů z mírného pásma trpí v poslední době velmi často různými chorobami a škůdci. Proto se také jejich dřevo využívá už velmi málo.

Na výrobu většiny našich produktů využíváme ořechové dřevo ze Severní Ameriky a dodáváme ho pouze v jeho přírodní barvě. Dřevo má certifikát PEFC. U řady WoodArt používáme i evropský ořech, zákazník si tak může vybrat, který dekor se mu více zamlouvá.

úterý 25. října 2016

Dubové dřevo je tvrdé a velmi trvanlivé

Duby jsou dlouhověké, pomalu rostoucí opadavé nebo stálezelené rostliny z čeledi bukovitých. Jsou rozšířeny především v mírných a subtropických oblastech severní polokoule, v Americe a Asii však zasahují i do tropů. Celý rod dubů zahrnuje až několik stovek druhů (až 600). V Česku je původních 7 druhů. Nejběžnějšími jsou dub letní a dub zimní. Další, cizokrajné druhy dubů se pěstují především jako okrasné dřeviny.
 

Význam

Duby jsou z hlediska zdroje kvalitního dřeva jedny z nejdůležitějších stromů severní polokoule. Dubové dřevo je tvrdé a velmi trvanlivé a používalo se po staletí k výrobě mlýnských kol, hamrů, pilotů k mostům a lávek, sudů, trámů, podlah a především nábytku. Má poměrně úzkou, světlehnědou běl a široké stejnoměrně hnědě zbarvené jádro. Na středovém a tečném řezu se objevují výrazná „zrcátka" (přeříznuté dřeňové paprsky). Díky nim lze bezpečně rozeznat dub od jilmu či jasanu. Základními vlastnostmi dubového dřeva jsou tvrdost, pevnost, houževnatost a trvanlivost. Z našich dřev nejdéle vzdoruje nejen povětrnostním podmínkám, ale i střídání vlhka a sucha. Dubové dřevo bylo za všech dob oblíbeno v nábytkářství. V Anglii po něm pojmenovali celý věk - age of oak (1500 - 1600). Využívalo se v masivu i na krájení dýh. S dubem pracovali a pracují řezbáři a sochaři, dá se řezat dláty i napříč vláknům. Dobře se lepí i moří.


Charakteristika

Duby jsou pomalu rostoucí opadavé nebo stálezelené stromy s tvrdým dřevem. Borka bývá hluboce brázditá nebo podélně odlupčivá. Zimní pupeny jsou vejcovité, s okrouhlým či hranatým průřezem, nahloučené při koncích větévek a kryté několika až mnoha střechovitě se překrývajícími šupinami. Listy jsou střídavé, jednoduché, s opadavými nenápadnými palisty. Čepel listů je nejčastěji laločnatá, řidčeji celistvá se zubatým okrajem nebo celokrajná, měkká nebo tuhá. Žilnatina je zpeřená, s postranními žilkami buď paralelními, nevětvenými a běžícími až k listovému okraji, nebo větvenými a spojujícími se před dosažením listového okraje. Květy jsou drobné, v jednopohlavních květenstvích nahloučených nejčastěji při bázi ročních výmladků. Samčí květenství jsou nící jehnědy. Samčí květy jsou jednotlivé na ose květenství, s kalichovitým, 4 až 7-laločným okvětím a nejčastěji se 6 (2 až 12) tyčinkami s tenkými nitkami. Samičí květenství jsou chudokvěté jehnědy nebo strboulky, vyvíjející se v paždí listů blíže konci větévky. Na bázi samičího květu je miskovitá číška. Okvětí je nejčastěji 6-laločné, plodolisty a čnělky bývají 3, výjimečně 6. Plodem je nažka (označovaná též jako oříšek) podepřená zveličelou dřevnatou číškou a nazývaná je žalud. Plody dozrávají v prvním nebo až ve druhém roce.


Duby v ČR

Na většině území Česka rostou Quercus petraea neboli dub zimní a Quercus robur neboli dub letní. V nejteplejších oblastech Česka roste Quercus pubescens neboli dub pýřitý čili šipák, na jižní Moravu zasahuje svým areálem Quercus cerris neboli dub cer čili dub slovenský a snad i Quercus frainetto neboli dub balkánský/uherský. Dále jsou rozlišovány dva druhy blízce příbuzné dubu zimnímu, a to dub žlutavý (Quercus dalechampii) a dub mnohoplodý (Quercus polycarpa), odlišit je však dokáže jen specialista a některými autory je taxonomický význam těchto druhů zpochybňován. Podobně je tomu u dubu jadranského (Quercus virgiliana), který je blízce příbuzný dubu pýřitému. Druh dub sivozelený (Quercus pedunculiflora) je blízce příbuzný dubu letnímu, jeho výskyt na území Česka i Slovenska je však velmi pochybný.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dub


Žaludy jsou v mnohých oblastech důležitou složkou potravy zvířat a případně i lidí. Jedlé žaludy mají např. středomořský dub cesmínovitý (Quercus ilex), indický Q. glauca, íránský Q. persica a severoamerické Q. emoryii a Q. obtusifolia. Používají se pražené nebo se melou jako přísada do mouky. Žaludy slouží také jako krmivo pro hospodářská zvířata. Z dubů jsou získávány třísloviny a kůra a listy byly používány k vyčiňování kůží. Velké množství tříslovin obsahují také duběnky, hálky vznikající na listech dubů po nakladení vajíček do pupenu dubu žlabatkou. Hálky na listech dubu hálkového z jihozápadní Asie obsahují až 70 % tříslovin a jsou prodávány jako halepské duběnky. Z dubu korkového, pocházejícího ze západního Středomoří, je získáván korek. Za tímto účelem se dnes pěstuje tento dub v klimaticky příhodných oblastech celého světa.